Deníček Anetky narozené 3.května 2010

dnes 16.září 2010 jsem se dostala k náhradním rodičům. Byli se na mě podívat dva dny předem. V té době jsem byla ve společné kleci s kamarádem Žakínem z Libérie (ať se brzo dostaneš do dobré rodinky) a tak když moji adoptivní rodiče přijeli, naše porodní bába s dědkem nás pustili z klece ven, abychom se předvedli.
Já, jak jsem se rozhlédla, uviděla jsem velkého budoucího taťku a tak jsem mu ihned skočila za krk  aby viděl, že to se mnou nebude vůbec jednoduché. Za krkem  se mě stálo moc dobře, všude jsem viděla a tak jsem radostí roztáhla svoje perutě a trochu jsem ho propleskla přes uši. Stál jako opařený s rukama v kapsách a tak jsem mu ukázala, že nejsem nějaká andulka.

Porodní rodiče prohlásili, že jsem si jako tatíka tímto vybrala a byli spokojení jak nám to seznamování jde. Nikdo na mě nekřičel a nemával rukama - prostě jsem si mohla s adoptivní tatíkem trochu "pohrát".
První seznámení mám tedy za sebou. Rozhlédnu se a vidím menší paní - to bude jistě adoptivní maminka. Hmmm a jaké má husté barevné vlasy. Oproti budoucímu tatínkovi, jehož řídký porost se mě líbíl jen pro stejnou barvu jako mám já, rozhodně mě však nezaujal svojí hustotou. Hups a na jedno máchnutí křídel jsem přistála na mamince jako do peří.
Kolega jenž viděl, že se uvolnil můj náhradní tatínek, tak mu hupsnul na rameno a něco mu špital do uší. Co to bylo nevím - na tatinkovi bylo vidět, že už má stejně vybráno.
Nechci se rozhodně vytahovat, kolega z Libérie je taky velký krasavec - ale přeci moji budoucí rodiče si přijeli pro mě.
Jsem větší machr - jsem prostě Žako Kongo!

Dnes je tedy toho 16.září a já jsem už od rána věděla, že se bude něco dít. Porodní dědek si pro mě přišel, vzal si mě na ruku a loučil se se mnou - zatímco porodní bába přinesla papírovou krabici s dírkama. Krabice je prý mnohom lepší než kdybych prý cestovala v nějaké kleci. V kleci bych prý byla pomlácená - nevím. Najednou jsem dostala pusu od porodní báby - asi na cestu a pak se setmělo a ven jsem dírkama moc neviděla.
Jela jsem do nového domova autem a samozřejmě jsem chtěla vidět, ale jak to auto skákalo po výmolech, nešlo se pořádně chytit víka. Začátek cesty byl opravdu hrozný. Drncání a naklánění, ven nebylo vidět a tak jsem jen doufala, že to nebude trvat dlouho.
Chtěla jsem se  zachovat jako hrdina, co by si o mě nová rodina myslela - ale co vám budu více povídat. Podělala  jsem se opravdu pořádně, naštěstí si toho noví rodičové všimnuli až doma a to už jsem byla v nové kleci.
Jak říkám, cesta hrozná a nebrala konce - já fakt nevím co je 15 kilometrů, ale bylo to dlouhé a tak když už jsme neskákali po výmolech a jízda se stala snesitelnější, rozhodla  jsem se, že se podívám na to auto a jestli opravdu jedu s těmi co jsem viděla při jejich návštěvě. Zobák ven a jedna noha - ještě kousek a druhá noha. Nechtěli abych viděla to jejich auto.... asi, začali se se mnou přetahovat o krabici. No, řeknu vám po pravdě - chybělo málo a byla jsem venku. Tatínek který mě nesl,  prohlásil že maminka brzo uvidí, jak umí lítat 14 litrů. Fakt nevím, co tím  mysleli - snad něco jako pochvala, protože jsem ukrutný silák a to mě je teprve několik měsíců.
Krabice se otevřela v nové kleci. Hnedka jsem byla venku a šup na bidlo. Po první rozhlednutí jsem se to vydala prozkoumat. Krabice zmizela tak rychle, že jsem nestihnula vyletět abych si prohlédnula jak bydlí zbytek mé rodiny.
Koukali jsme si do očí.
Budu členem asi početné rodiny, kde jako bonus mají psa. Nebojte, žádná šelma od pohledu. Volají na něj Stando, to si musím zapamatovat. To je jméno pro psa co? :)

budoucí kamarád Dodo (alias Standa) foceno 23.9.2011 kdy se zařadil do rodinky

Standa - jsem zvědavá co dostanu já za jméno. Chtěla  bych něco takového honosného, hrdého - abych to mohla začít vykřikovat.
Teď se mě to tady trochu uklidnilo a tak se půjdu trochu porozhlédnout po kleci.
Nebojte, brzo se přihlásím : 16.září 16:26hodin

9:40 pátek 17.záři 2010
Tak dnes mám zase narozeniny, právě jsem 140 dní na světě a mám za sebou první noc u nových náhradních rodičů.
Včera pozdě odpoledne jsem už ochutnala vše co jsem dostala do misek. Směs jsem poznala, tu mě dávala porodní bába s dědkem. Druhá miska byla plná dobrého a čerstvého ovoce na kousky. Třetí miska - té jsem si všimnula, až když jsem prozkoumávala pevnost své nové klece a tak jsem si v ní nejdříve umyla nohy a pak jsem pochopila (nejsem žádný Lojza), že lepší bude se vždy před koupelí pořádně napít.
Klec jsem zkoumala zevrubně a nikde jsem zatím nenašla skulinku. Nechápů zatím moc dobře, proč se nemůžu proletět a pořádně se rozhlédnout a skamarádit s novou rodinkou.
Zatím se na mě všichni dívají a něco brblají - aby viděli, že nejsem žádný béčko, snažila jsem se odpovídat, i když jim zatím moc nerozumím. Potřebovala  bych se proletět a trochu protáhnout křídla. Porodní rodičové mě pouštěli každý den. Už mě to na bidýlku moc nebaví, i když je zatím stále na co koukat.
Noc proběhla v klidu a vůbec jsem se nebála a tak jsem ani ze sna nekřičela. Snažím se být hodná, abych mohla co nejdříve ven a všechno si kolem pořádně prohlédnout. Možná už dnes :)

8:57 sobota 18.září 2010
Dnes jsem se krásně vyspala. Pokud by vás zajímalo proč - včera jsem se prvně proletěla ve svém novém domově.
Náhradní rodičové se mě trochu báli, teda báli se o mě více než o zařízení bytu. Co bylo možné odnést - odnesli, co nešlo - snažili se zakrýt. Po asi hodinové přípravě, kterou jsem se zájmem sledovala se otevřela dvířka. Celý den jsem naznačovala, že se už potřebuji pořádně protáhnout a hlavně seznámit.
Dvířka se otevřela a já jsem ochotně přeskočila na nabídnutou ruku. Žádné řádění, kterého se obávali, se nekonalo. Chovala jsem se velmi slušně. Probíhalo seznamování, mazlení i pusinky. Všechny v dosahu jsem očichala, ochutnala a některým vybraným jedincům jsem prostudovala uši a nos. Náhradní mamince jsem srovnala vlasy (to mají lidé místo peří, jinak jsou většinou jako holátka).
Chovala jsem opravdu vzorně a tak doufám, že další vypuštění bude co nejdříve. Udělala jsem několik koleček a pěkně jsem se proletěla - když už docházely síly, přistála jsem na nabídnuté ruce, hlavě nebo zádech.
Venku jsem byla více než 2hodiny a pak jsem se nechala dát do klece, protože jsem už měla žízeň a bylo i dost pozdě večer.
Dnes ráno, jsem dostala zase čerstvé papání a vodičku.
Tak teď už budu jen čekat, kdy se dostanu ven :)
11:16 - tak jsem byla zase venku. Několik průletů bez nehody. Samozřejmě probíhalo velké mazlení, pusinkování, čištění oušek adoptivního fotříka. Dvakrát jsem si odletěla na konzoli od záclon a pak na povel zpět na nabídnutou ruku. Jsem šikula a snažím se to dokázat. Když budu dnes hodná, určitě zase půjdu ven.

Teď si něco malého zobnu a možná si i trochu zdřímnu.
Nad klecí mám bydílko, ale tam se ještě bojím - ale rozhodně to budu zkoušet. Je to lepší než sedět v kleci.
Když jsem spokojená a to vždy u drbání, broukám si a pofňukávám jako malé dítě. Ještě se mě trochu stýská po porodní bábě a dědkovi, ale tady se mě opravdu líbí.
Už si broukám a klimbám. Dám si šlofíka.
16:10 je to asi 30minut co jsem si dnes podruhé zalétala. Dnes jsem málem dostala vyhubováno. Špatně jsem vybrala zatáčku a poslední záchrana byly bohužel záclony. Nedostala jsem ani hubování, jen maminka si to prohlížela smutným okem. Jinak vše proběhlo v pohodě. Opět proběhlo mazlení, líbání (i francouzáčky), čištění uší a tupírování vlasů. Teď už jsem zpět v klícce a papám.
9:35 neděle 19.září
Včera jsem byla celkem třikrát venku. Celá rodinka se "raduje" z hovínek, která trousím. Nejvíce jsem samozřejmě nadělila na záda adoptivního tatínka. Na jeho zádech sedím nejvíc a tak speciální kakací mikina už vypadá jako by byla zděděná po nějakém chovateli holubů.
Právě jsem se proletěla. Maminka označila dnešní létací procházku jako malou lumpárnu a že se prý pěkně rozkoukávám. Žádná nehoda neproběhla a na povel přelétávám z ruky na ruku. Jen když jsem přistála na zácloně, kterou jsem chtěla trochu přerovnat, tak to se rodičům moc nelíbilo a pak taky jedno hovínko jako žížalka sjelo po zácloně. Jinak pohoda.
Maminka si jen stěžovala, že jsem jí trochu více stisknula u mazlení, ale já si myslím že to nic nebylo - už jsem byla unavená a teď si dám v kleci šlofíka. Jo, to jsem vám neřekla - v kleci mám nový žebřík a je to super skákání po něm. Teď už ale jdu do "peří".
Dnes dvakrát venku, žádná bouračka - jen maminka si na mě stěžuje, že ji trochu více "mazlím" - teda stiskávám prsty a nehty.
Večer jsem se ale pěkně vyděsila. Tatínek si pročítal nějakou knížku a pak si myslel, že mě udělá radost, když mě ukáže obrázek. Byla tam obrovská hlava žaka a já se tak lekla, že jsem ze sebe vydala dva mohutné pralesní skřeky. Spadla/seskočila jsem z bidýlka. Hrozné! Teď se uklidňuji dobrůtkami. Nevim jestli ještě půjdu na chvilku ven, přeci už je dost pozdě 21:09

21:46 23.září 2010
Dnes jsem v nové rodině týden.
Chovám se slušně a tak se několikrát za den mohu prolétnout, pomazlit a zaskotačit s nějakými hračkami. Nejvíce mě zajímá ovladač od televize, borová šiška, plastový uzávěr od CocaColy, nebo krabičky nejlepe z pevného plastu.
Největší starost mojí nové rodině dělá moje "kakání/čůrání". Většinou to vyjde dost špatně a tak záclony už dostaly 2x plný zásah. Jinak to trousím kde se dá. Snaží se mě trochu nasměrovat...někdy se to i povede.
Dnes jsem byla vypuštěna na poslední mazlení dost pozdě a už jsem byl dost unavená. Nechtělo se mi do klece a houževnatě jsem se držela konzole od záclon. Poprvé jsem si na tatínka otevřela hubu (teda zobák), hudrovala jsem a snažila jsem se i více stisknout prsty, když mě chtěl odnést do klece na bidýlko. Nejsem lump, abych kousnula na plno, ale křičela jsem jako slepice.
Teď už jsem v bezpečí klece a spinkám....holt nemůže být každý den ružový.
(dovětek: Dnes jsem už nechtěla k Ronkovi, protože ho nevidím celé dny. Ještě se ho trošku i bojím. Bude se muset o mě více zajímat, nebo kamarádi nebudeme. Alan - ke mě taky moc nechodí, jen pozdraví - je dlouho ve škole.

19:30  4.října 2010

Tak už mám svůj webík :) A co je u mě nového? Pravidelně chodím ven, kde si většinou hraji s oblíbenými hračkami, ke kterým mám zprvu obavy. Čekám na svůj ptačí strom, abych mohla být venku déle. Nemám totiž při létání dost předmětů, na kterých mohu bez obav přistávat. Podle všeho o ptačím stromě uvažuje celá rodina, tak to snad nebude dlouho trvat. Oblíbené hračky: víčko od limonády, nařezané špalíky jabloně, provazový žebříček, vyřazené dálkové ovládání. Nejvíce křiku však vydávám pravidelně, když si "hraji" se žebříkem. Jinak si s náhradní maminkou hrajeme na pískanou. Začnu já a čekám, jestli mě někdo odpoví. Samozřejmě se to musí podobat mému hvízdání. Pokud jsem spokojená, písknu znovu něco jiného. Někdy to vydrží i hodinu....asi nejoblíbenější hra :)

Nejoblíbenější jídlo: hroznové víno (hlavně jadýrka-krásně lupnou), bílá slunečnice, kukuřice, celer, naklíčené mungo, rajčátka cherry, ledový salát, jablíčka, mrkvička, kiwi, šťáva z mandarinky nebo pomeranče, občas jeřabiny - ale jen z ruky.

8.řijna 2010

Konečně! Mám svůj ptačí strom. Po celodenním váhání a strachu co to je, jsem se nakonec nechala přemluvit a usadila jsem se. Není to vůbec špatné. Fotečky doplním. Rodičové teď právě trochu zmatkují a sedí u počítače. Nejsou si vůbec jisti tím, zda můj strom nakonec není jedovatý. Trochu jsem ochutnala a zatím pohoda.

neděle 10.řijna 2010

11:27 - Dneska jsem si užívala na ptačím stromě a trocha akrobacie bude v sekci fotogalerie a video. Teď se musím posilnit a odpoledne budu pokračovat. Ptačí strom bude evidentně to nejlepší na hraní a pro zábavu. Včera večer jsem chvilku pomáhala mamince u počítače (nechtěla mě ale pujčit myš). Každý den objevuji nové možnosti, kde mohu přistát a co kde můžu ochutnat. Ne, nebojte se nic neničím a nedemoluji....zatím :)

středa 13.řijna 2010

Dnes se musím pochlubit, že svoje "prc" (kakací potřebu) už vykonávám většinou na ptačím stromě, nebo na noviny na stole. Samozřejmě pokud jsem venku z klece. Ven chodím pravidelně. Zatím nemám potřebu mluvit jazykem lidí. Oni už konečně pochopili to základní. Krátké písknutí přeci znamená - něco mě upadlo, tak mě to podej. Ti lidé, nejsou moc bystrý :D

sobota 16.řijna 2010

Tak dneska to byl zase den. Už od rána se mě něco nezdálo. Přišel Ronny (starší syn mojich náhr.rodičů) a já ho moc nemusim. Ani nevím proč, nějak ho vidím méně a tak jsem ostražitá. Upadla mě hračka, písknu - aby mě jí jako někdo sebral (seděla jsem zrovna na stromě). No a ten kluk jeden ušatej mě jí chtěl asi "čórnout" a tak jsem mu skočila na záda a preventivně klovla (však je to moje hračka). Na pomoc místo mě, přiběhla mamka a pomáhala jemu...tak jsem jí ďobla taky. Pak jsem slyšela, jak na mě žalovala tatínkovi....

Tím to ale všechno začalo. Skončila jsem v kleci a pak jen v zoufalství jsem mohla sledovat, jak mě nedomontují "můj první ptačí strom".

Poctivě jsem si tam hrála, chodila jsem tam dělat "prc" (kakando - pro ty pomalejší). Měla jsem ho už dost zmáknutej a najednou....tam nebyl :(

A pak začala ta hrůza, při které jsem se krčila v koutku klece a prvně jsem byla ráda, že jsem zavřená.

Nový strom (dub) - několik hodin jsem poslouchala na střídačku vrtačku, pilku, klení a luxování. Někdy popolední se otevřela vrátka...a prej " šup na stromek kakat..."

Chtěla jsem to zkusit - ale větve byly nějak divně a tak jsem to vzala na zaclony aaaa "PRC".

Večer - jsem se už procházela a ochutnávala co je ten dub za materiál.

pondělí 25.října 2010

Na novém stromečku se objevila nová hračka. Snad proto, že je to komerčně vyráběná houpačka a není to domádo co mám ráda - nějak se mě nelíbí. Nejdříve jsem nechtěla jen na houpačku a teď se vyhýbám i stromu na kterém visí. Byla jsem spokojená tak jak to bylo. Asi bude pravda, že změny v interiéru nebudou mnou vítané. Snad to ti "dvounožci" pochopí a přestanou blbnout :)

Včera jsem měla takový divný den až si "máma" myslela, že jsem nemocná. Prostě mě to nějak nebavilo. Moje hra -lehání na záda při mazlení a hraní, nějak ti moji náhradní rodičové nemohou pochopit. Je to takový stav euforie, křičím a padám na záda. Už je prý i video, tak se budete moci podívat.

úterý 26.října 2010
Hračky pomalu mizí ze stromečku, ale já stejně nějak poslední dny zlobím. Přestala jsem létat na stromeček na "kakání". Zdobím zase záclony a náhradní rodičové museli obléknout již odložené tzv. kakací mikiny. Za trest asi budu více času trávit v kleci. Jestli se polepším.....nevím :D
pátek 29.října 2010

Tak včera jsem si udělala svůj první úraz. Skočila jsem na stůl po ovladači a nějak mě to ujelo a spadla jsem ze stolu. Všude spousta krve jako v hororu. Odnesl to zadní drápek mojí levé nožičky. Kousek se ulomil. Po zmatku co nastal, jsem byla ošetřena Jodisolem - krev byla úspěšně zastavena.

Dnes už zase zlobím jako by se nic nestalo. Už jsem ukousla zase trochu tapet a můj slib, že je do léta oloupu kam došáhnu...slavnostně tímto stvrzuji.
středa 3.listopadu 2010
Po zranění není ani památky. Začínám zlobit. Možná je to tím, že se změnila situace. Doma jsme společně s náhradním tatínkem a psem Standou (Dodo). Maminka se kterou jsem se často přes den mazlila, jezdí domů až za tmy. Přijede a pak jí nenechám oddychnout - však jsem se na ní těšila celý den.

Trochu jsem ochutnala hřbety dvou knížek a tak když se přiblížím, často slyším: "Už zase zlobíš" nebo "Dostaneš na prdel". Tohle se nám prý říkat nemá - asi jim všem udělám radost a začnu to opakovat.

Zkouším různé varianty slovíčka "Ahoj" zatím to není úplně ideální, ale snažím se.